Sv. Tomáš Akvinský

Co nám dnes může říct světec ze 13. století? Jak může velký teolog oslovit obyčejného člověka? Není mezi ním a námi nepřekonatelná propast? Sv. Tomáš Akvinský patří mezi známé světce (také mezi nejvýznamnější světce Kazatelského řádu), o kterých se často mluví, nejvíce v souvislosti s jeho dílem. Jeho přínos na poli teologické vědy je obrovský, ale právě to ho často činí světcem nepřístupným, vzdáleným běžnému životu. Že to ovšem s jeho "zaškatulkováním" není tak jednoduché, ukazuje jeho život.

Tento velký učitel se narodil roku 1225 na Hradě Roccasecca u Neapole jako syn hraběte z Akvina. V pěti letech byl dán do benediktinského opatství na Monte Cassino jako oblát. Předpokládalo se, že se zde časem stane opatem. Boží Prozřetelnost s ním však měla jiné plány. Jako čtrnáctiletý musel Monte Cassino kvůli politické situaci opustit a odešel dokončit svá studia na fakultě svobodných umění do Neapole.

Zde se setkal s dominikány. Ve věku dvaceti let přijal dominikánský hábit, ale záhy musel čelit odporu své rodiny. Na cestě z Neapole do Paříže byl unesen svými příbuznými a odvezen na hrad Roccasecca a tam asi rok vězněn. Ve svém rozhodnutí vytrval a nakonec se mu ze zajetí podařilo uprchnout. Z Neapole byl poslán do Paříže, kde vykonal noviciát a pokračoval ve studiu. Tehdy tam vyučoval jeho velký mistr Albert Veliký.

Když byl mistr Albert povolán do Kolína nad Rýnem na řádové generální studium, vzal svého žáka Tomáše s sebou. Z Kolína se Tomáš vrací do Paříže, tentokrát sám jako učitel. Z Paříže pak byl po čtyřech letech povolán do Říma, kde strávil zhruba deset let a v roce 1269 se opět vrátil do Paříže. V Paříži působil do roku 1272 a odtud se odebral na své poslední působiště do Neapole. V lednu 1274 byl papežem Řehořem X. povolán na II. lyonský koncil. Cestou na tento koncil, 7. března téhož roku, ukončil v cisterciáckém opatství Fossanuova ve střední Itálii svou pozemskou pouť.

Svatý Tomáš se narodil v neklidné době. Evropou otřásaly spory mezi světskou a duchovní mocí, úpadek vzdělanosti byl značný, mnozí duchovní neměli ani potřebné základní vzdělání. Reakcí na neutěšené poměry v církvi pak byla různá hnutí, vznikaly nové řeholní řády, z nichž nejvýraznější byli tzv. mendikanti. Mezi ně patřili právě dominikáni a františkáni. O Tomášově dětství existují různé legendy, které mají ukázat, že byl světcem už od narození. Toto pojetí sice vyvolá na tváři dnešního člověka shovívavý úsměv, ale z takových pojednání lze vyčíst skutečnost, že už od dětství byl sv. Tomáš upřímně oddán hledání Boha. Jeho památná otázka: "Co je Bůh?," kterou měl stále opakovat již na Monte Cassinu, se objevuje ve všech jeho biografiích. Toto upřímné hledání Boha dovedl k vrcholu ve svém teologickém díle.

Sv. Tomáš je v našich končinách známý zejména svým využitím aristotelismu v teologii a Teologickou Summu (přestože jde o poměrně pozdní dílo). Toto dílo, které velmi názorně ukazuje scholastický způsob teologické práce, je stále aktuální. Použitá metoda otázek a argumentace by se možná docela hodila v dnešní době, která má ráda rychlé získávání informací bez širšího kontextu. Zakotvení Tomášova teologického myšlení v Božím slově ukazují i jeho biblické komentáře.

Jen výčet jeho spisů by zabral hodně místa, proto bude lépe přejít k dalšímu charakteristickému rysu tohoto světce. Nebyl v první řadě intelektuál, nýbrž duchovní člověk, mystik, který toužil po pravém poznání. Je důkazem toho, že teologii nelze jen nastudovat; teologii, aby byla skutečnou teologií, je třeba žít. Známá byla jeho úcta k eucharistii, kterou mohl jako básník vyjádřit, když ho papež Urban IV. v roce 1264 pověřil sestavením liturgických textů pro svátek Božího Těla. Protože se narodil do neklidné doby, nevyhnul se ani různým sporům a obviněním, která se objevila i po jeho smrti. I v této zkoušce obstál a byl v roce 1323 kanonizován, v roce 1567 prohlášen za učitele církve a v roce 1880 za patrona katolických škol.

Sv. Tomáš Akvinský zemřel 7. března 1274 a jeho svátek se slavil v tento den. Při reformě liturgického kalendáře byl svátek přenesen na 28. leden. Je to výroční den přenesení jeho ostatků do dominikánského kostela v Toulouse.

Zdroj: Dějiny řádu kazatelského I., s. M. Zdislava Černá