Kázání 17. listopadu
Benedikt Mohelník OP
17. 11. 2019
Sloužit
nedělní mši svatou 17. listopadu v Bartolomějské ulici se nemůže jednoho osobně
nedotknout. Velmi málokdy si kázání píšu. Dnes jsem udělal vyjímku.
----------------------------
Je 17. listopadu, jsme v Bartolomějské ulici, která byla v době komunismu tak
neblaze proslulá. V okolních budovách probíhaly brutální výslechy lidí, kteří
měli odvahu dát najevo svůj nesouhlas s komunistickým režimem. Věděli, že
Ježíšovo varování "vztáhnou na vás ruce, budou vás pronásledovat, vydávat
synagogám (na soud) a do vězení, budou vás předvádět před krále a vladaře pro
mé jméno. ... Budete zrazováni i od (vlastních) rodičů a sourozenců, příbuzných a
přátel, a některé z vás usmrtí. Budete pro jméno mé ode všech nenáviděni" se
týká i jich osobně. Jejich svoboda zde byla pošlapávána. Zároveň však čerpali
sílu z Ježíšova ujištění: "Vezměte si tedy k srdci toto: Nepřipravujte se
předem, jak se hájit. Vždyť já vám dám výmluvnost i moudrost, které nedovedou
odolat ani odporovat žádní vaši protivníci." Ježíšova slova jim dodávala odvahu
a pomáhala nacházet vnitřní svobodu, kterou jim ani estébácké násilí nemohlo
vzít.
Události před 30 lety nabraly rychlý spád. Kanonizace Anežky České v Římě,
studentská manifestace zakončená masakrem na Národní třídě, následné protesty
po celé zemi, pád komunistického režimu...
To všechno ale nebylo zadarmo. Stálo za tím mnoho nerovných střetů osamocených
bezbranných lidí s kolosálním represivním aparátem komunistické partaje. Na
tomto pozadí také mohl kardinál František Tomášek při děkovné bohoslužbě za
svatořečení Anežky České, 25. listopadu, v pražské katedrále pronést památnou
větu: "V této rozhodující chvíli stojím já i celá katolická církev na straně
národa!" Kolik naděje a posily vlil tento starý muž nejen věřícím, ale vůbec
všem lidem toužícím po svobodě! Jasně se postavil na stranu utlačovaných.
Svoboda se stala realitou. Svobodu získala i církev. Alespoň tu vnější svobodu.
Svoboda ale není stav, kdy se člověku nestaví vnější překážky. To je pouze
předpoklad, který může svobodné jednání usnadnit. Svobodný je člověk tehdy,
když z vlastního vnitřního popudu vědomě koná dobré věci. Skutečné svobodě více
překážejí vnitřní překážky, které si zapříčiňujeme my sami. Svoboda tedy
nenastane odstraněním vnějších překážek.
Těší se dnes církev svobodě? Na které straně dnes církve stojí? Vnější svobodu
církev má, jako snad nikdy předtím. Vnitřní, skutečné svobodě sama staví tolik
překážek, že o ní lze pochybovat. Nechci házet všechny do jednoho pytle. Mé
postřehy se týkají toho, jak se církev zvenku jeví... Na čí straně tato církev
stojí? Nevím.
Před nějakým časem byla katedrála obehnána zátarasem tzv. bezpečnostních
opatření a stala se jen těžko přístupnou. Kdyby církev ve svých představitelích
alespoň mlčela! Zaznívaly však chápající hlasy, že prý třeba čelit hrozbám
terorismu.
Na dveře evropských zemí klepaly ruce zubožených lidí prchajících před válkou a
bídou. Nikoho sem nepustíme, ani pár nezletilých sirotků, opakovaně zní z úst
prodavačů strachu. Je prý třeba chránit křesťanské hodnoty proti náporu
jinověrců, argumentují političtí neznabozi, v nichž církev ochotně vítá své spojence.
Ozvaly se hlasy, že je potřeba chránit ženy před institucionalizovaným násilím
a vykročit ze zaběhnutých kolejí, v nichž snadno jezdí mnoho nespravedlnosti.
Církev se svou zkušeností se mohla chopit tolik potřebného oddělení zrna od
plev. Místo toho se stařecká moudrost sama omámila dávkou falešných zpráv a
dštila apokalyptickou síru. Prý proroctví.
Listopadový diecézní zpravodaj zdobí fotka obrazu sv. Anežky České. Královské
dcery, která se pro Krista zřekla bohatství, aby chudá sloužila chudým. Hlavním
textem uvnitř čísla je rozhovor s ředitelem kurie, ve kterém se dozvíme, že
luxusní hotely nebyly dobré investice, jsou ztrátové, tak raději zkusíme
investovat do nájemního bydlení v Praze. Lesy nám sežral kůrovec, výnosy jsou
slabé. "Pokud jde o duchovenskou činnost, [...] jsou na ni vynakládány opravdu
velké finanční prostředky... Musíme si přiznat, že duchovenská činnost prostě
něco stojí. ...návrh rozpočtu pro příští rok bude stávající ekonomickou situaci
arcibiskupství odrážet." Zruší se místa pastoračních asistentů placených
arcibiskupstvím. Farnosti to přece zvládnou samy.
Parlament schválil zákon o zdanění restitučních náhrad a ten byl opatřen i
posledním podpisem, kterým se nové zákony stvrzují. Ani slovem přítel příteli
nevytkl tuto hanebnost.
Strach, lež, láska k penězům, kompromisy s mocnými - to jsou skutečné překážky
svobody, které se dnes církvi staví do cesty; ne: které si dnes církev sama
staví do cesty. Napomenutí a důtky pak dostávají ti, kteří by chtěli tyto
překážky pomoci odstranit.
"Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí". Po desetiletích morálního
suchopáru, zněla tato slova jako balzám. I v církevních kruzích je dnes výraz
"pravdoláskař" frekventovanou dehonestující nadávkou.
"Pravda existuje. Věřte v pravdu! Kdo ignoruje sílu faktů, vzdává se svobody.
Jestliže už nic není pravda, nikdo nemůže kritizovat držitele moci, protože se
při tom nemá o co opřít. Když zmizí pravda, je všechno jen show a ti s největší
šrajtoflí ... si zaplatí nejvíc oslňující světla." Nejsou to slova, která by
včera naplnila svatovítskou katedrálu při děkovné bohoslužbě za kanonizaci po
30 letech. Vznesla se nad letenskou plání.
Bůh je dobro, pravda a láska. Vnitřní svoboda nás, církev, vede k opravdovému
štěstí, které spočívá v tom, že celým svým životem můžeme - jsme v tom
svobodní! - sloužit Bohu. Věřím, že modlitbu, kterou jsme přednesli Bohu na
začátku dnešní liturgie, původce všeho dobra vyslyší:
Věčný Bože,
ty jsi původce všeho dobra;
vyslyš naše prosby a dej,
ať služba tobě je naší stálou radostí,
neboť opravdové štěstí člověka je v tom,
že ti může celým svým životem sloužit. Amen.